„Strašidelná“ barevná pohádka

příběh o „strašidle“, kterého se nikdo nebál

Kdo se nebojí strašidel, ten je jako kluk Vašek, který se nám v pohádce objeví. A kdo by se snad přece jen maličko bál, při pohádce se vůbec bát nemusí - místo něj se trochu bude bát Anička, Vašíkova sestra. Tyhle dvě děti si hrály na louce u lesa, když tu se objevilo...něco bílého! Že by to bylo strašidlo? Ale ono to strašit neumělo, hlavně mělo velké přání - chtělo se to všem líbit! Ale pokud to je strašidlo, musí to umět trochu strašit, jen maličko, z legrace....
A tak se to bílé „něco“ vydalo do pohádkového lesa naučit se nějaké to strašení. Při každém pohádkovém zastavení dostalo od pohádkových bytostí něco, co by mohlo pomoci... Samé krásně barevné věci... a když už znalo všechno, co bylo třeba, trochu zmoklo...
Ale co to vlastně bylo? Odpovědí je hádanka, přidaná k „barevné“ písničce:
„Vídáme to na obloze
když v dešti svítí sluníčko
každému se to moc líbí
zdrží se jen maličko...“

Didaktické prvky - barevné spektrum, zpěv, rytmizace
Délka představení - cca 40 minut
Technické požadavky - dvě židle
Loutky - jsou vyrobeny z běžně dostupných předmětů za pomoci textilních doplňků (lopatka na smetí, boty, cedník, hrnec, plechovky...), přesto poskytují dokonalou iluzi pohádkových bytostí a zároveň mohou být pro diváky podnětem k vlastní tvořivé činnosti

Texty písniček:

Barevná písnička
Barva se za barvou skládá
možná někde právě teď
a kdo rád hádanky hádá
možná najde odpověď
Projdeme spolu lesem

povede nás pěšina
močálem kapradím vřesem...
...už pohádka začíná

Písnička na cestu
Nevím kdo jsem
nevím co jsem
vím jen že nic neumím
projdu pohádkovým lesem
snad se něco naučím

Každý den hned od svítání
mívám jedno velké přání
umýt se kapkami deště
sluníčkem se osušit
a k tomu si přeji ještě
každému se zalíbit...